Itálie

Itálie

Nápěv téhle písně, mám spojen s ranným dětstvím. Teprve o pěkných pár let později jsem ten malý ostrůvek, ležící na dohled od italských břehů, objevil v mapě. Ale ani začátkem loňského léta jsem naprosto netušil, že bych někdy tento „kus kamene“, pohozený ve vodách Tyrhénského moře, navštívil osobně. Jenže člověk míní a život mění.

Autor: Jaroslav Šíma Foto: autor a Lenka Šímová

Je polovina srpna a já ležím v posteli s vysokými horečkami. Na vině je přejezd zasněžených Alp a totální prochladnutí při návratu z motocyklového megasrazu v jihoportugalském Faru. Přitom bychom už měli dávno být, na cestě na ostrov Malta. Když jsem převzal Jawu 660 Sportard k velkému letnímu testu, byla Maltu jedním z jasných cílů tří předem naplánovaných cest. Je to totiž poslední stát Evropy, který jsem nenavštívil. Samozřejmě, že ze sedla motocyklu, protože jenom to se počítá. To, že se to ale nepodaří ani tentokrát, bych tedy nehádal. Takže Faro mám šťastně za sebou, přes 7000 km s jawou ukázalo, že jízda i na dlouhé vzdálenosti je radostí a jejích 50 koní výkonu, dokáže zdolat nejednu překážku. Teď to zbývá ještě potvrdit jízdou ve dvou.

Jára Šíma - Itálie

Konečně vyrážíme

Jízda přes Rakousko a Itálii až do její nejjižnější špičky a potom ještě velký kus Sicílií do siracuského přístavu – to představuje nějakých 3000 km. Mimo placené dálnice je to hezkých pár dní na cestě a čím později vyrazíme, tím méně slunných dní, na historické Maltě strávíme. Vyrážíme tedy ihned, jak je to jen trochu možné. Přesto se představa turistického poznávání Malty, slunění na písečných plážích a koupání v teplé, průzračně čisté vodě, uprostřed Středozemního moře, smrskává na minimum. Z důvodu urychlení jsem dokonce poprvé v životě ochoten oželet v Rakousku částku 9,5 euro a mnohem rychleji, než by tomu bylo po vršcích Alp, projíždím dvojitým tauerským tunelem, přičemž ten první měří 6,4 km. Posez na jawě ve dvou nám připomíná doby třistapadesátky, jen ten spolujezdec je zde nezvykle vysoko. Všechnu bagáž se podařilo sbalit do trojice kufrů Givi, byť právě mnou zvolené postranní schránky Cruiser nepatří zrovna mezi největší. Vzhledově, ale s motocyklem jako jediné ladí. Situaci zachraňuje tankruksak Lojzo, který končí pod mou bradou a manželka Lenka má na zádech ještě batoh.

Nechce se mi jet Itálií dvakrát stejnou cestou, a tak volím cestu na jih po jadranském pobřeží. Nemíním letět za svým cílem bez zastavení, a tak dochází i na příležitostnou koupel v Jadranu. S čím jsem ale nepočítal, je neskutečný provoz. Každý průjezd města je vyčerpávající záležitostí, silně působící i na nervový systém. Pohybujeme se na pokraji dopravního kolapsu a od doby mé poslední cesty, tu došlo ke zhoršení minimálně o 300 procent. Ať dělám, co dělám, ujet za této situace více než 400 km denně, se jeví jako nemožné.

Jára Šíma - Itálie

Pozor změna

Na cestě jsme už čtvrtý den a stále jsme teprve uprostřed Itálie. Navíc se Lence ozývá oblast desátého obratle, tedy bolestivá loňská vzpomínka na kompresní zlomeninu, způsobenou tvrdým dopadem zpět do sedla, při našem největším skoku v opuštěněné oblasti jihoamerické Patagónie, cestou na start Rallye Dakar v Buenos Aires. Od únorového návratu, je to její první cesta v sedle motocyklu a jak se ukazuje, dosti předčasná. Cesta se začíná stávat utrpením, a tak přichází zásadní rozhodnutí. Stejně by nás brzy čekal přejezd na západní břeh Itálie, tak proč to neudělat dříve. Za městem Termoli uhýbám vpravo a projíždíme nádherným pásmem Apenin s půvabnými vesničkami posazenými na vršcích, vysoko ve zdejších horách. Možná úplně nejlepší by bylo zůstat zde a vychutnávat si každý kilometr zajímavé cesty, vedoucí středem Apenin, ale moře je moře, a tak padá jednoznačný návrh. Maltu vzdávám, byl by to jen truc, dosáhnout zatím nenavštíveného místa, které bychom museli možná hned druhý den opustit, a to nepočítám problémy, které by přineslo těch minimálně 2500 km cesty navíc. Vyměníme tedy návštěvu ostrova malého za ještě menší, napadlo mě při pohledu do mapu, tam kde leží Neapol. Pevnina svírající Neapolský záliv, končí dvěma ostrovy – Ischia a Capri. Teď se jen rozhodnout pro jeden z nich. No a jelikož o proslulé a turisty hojně navštěvované Ischii žádnou píseň neznám, vyhrál ostrov Capri.

Jára Šíma - Itálie

V dobách římského impéria si tento ostrov oblíbil císař Augustus a po něm Tiberius. Ten si z něho dokonce na čas udělal centrum říše, zde se oddával radovánkám a stát řídil na dálku. Po odchodu Římanů nebylo Capri nijak významné. Až v 19. století začala návštěvníky přitahovat úchvatná krása Modré jeskyně. Ostrov se stal také oblíbeným místem spisovatelů, byli mezi nimi G. B. Shaw či Graham Greene.

Jára Šíma - Itálie

Z přístavu do přístavu

Najít v Neapoli přístav není problém, jel jsem kolem v životě už několikrát. V kanceláři lodní společnosti Caremar se dozvídám cenu i čas odjezdu. Rozhoduji se, že za ty tři hodiny do odjezdu naší lodi, dojedeme do nedalekého Sorrenta, odkud jezdí loď časteji a dokonce levnější. Ovšem projet centrem po hlavní silnici je opravdu chuťovka. Rozlámané kamenné desky místo asfaltu, připomínají jízdu po tankodromu a chudinské čtvrti, mají daleko ke známému rčení – vidět Neapol a zemřít. Cestu k Sorrentu lemují obležené pláže a silnice je plná skútrů prodírajících se hustým provozem. Tohle je ta pravá Itálie. Během další půlhodiny už jedeme za cenu lehce pod 100 euro trajektem k ostrovu, který je nadohled. Za zády se nám v kouři z palubních komínů ztrácí majestátný Vesuv. Přístav je plný turistů, jedni sem, druzí tam. Teprve nyní chápu, proč mě v Sorrentu navigovali s jawou na parkoviště nabité skútry a motocykly. Sem jede s vlastním dopravním prostředkem snad opravdu jen blázen. Provoz, zde zajišťují miniautobusy a všudypřítomné taxíky, existuje tu i několik půjčoven skútrů, ale cena 30 euro na dvě hodiny mi vyrazila dech. Ostrov má rozlohu necelých 10 km2, silnic je tu minimum, neustále stoupají do hor a zase klesají zpět k moři. Ve městech jsou mezi domy tak úzké, že minibusy projíždějí na střídačku a v zatáčkách se houká o stošest. V části Anacapri to ještě jde, ale do východní části Capri, je vjezd motorových vozidel zakázán i místním, a tak mnozí z této oblasti šlapou ráno do práce třeba 20 minut přes půl ostrova. No zkrátím to. Ať jsem dělal co jsem dělal, za ty čtyři dny na ostrově, jsem nenajel ani 100 km. Nesmím zapomenout na velice oblíbenou kolejovou lanovku, která jede z přístavu přímo do centra města.

Jára Šíma - Itálie

Pro zdatné jedince

Turistický ruch, zde opadá až pozdě v noci. To jsme ale již dávno ve stanu na druhém konci ostrova. Je s podivem, že i zde, se mi podařilo najít několik míst k táboření na divoko. Tím jedním byla pláž u majáku na západě ostrova. Brzy ráno sem už ale proudí davy. Míst na kamenitých placcích nastavených betonem není mnoho, a tak divu, že se tu rozloženými ručníky a dekami, drží místa pro známé. Plážička vedle vjezdu do Modré laguny, na protější straně ostrova je ještě menší. Je s podivem, kolik lidí se sem vejde. Třetím místem vhodným ke koupání je Marina Piccolo, ale zde bych musel opustit motocykl a jít daleko od něho pěšky. Vracím se tedy o několik serpentin výše, vytahuji Olympus Pen a zvěčňuji si tak alespoň vzpomínku na tu překrásnou zátoku se běloskvoucími skalami v moři, nazvanými Faraglioni.

Jára Šíma - Itálie

Závěr na sněhu

A je tu poslední den. Vyjíždím ze zatáčky vysoko v horách a opět je tu ten úchvatný pohled na přístav hluboko pod námi. V ranním slunci vidím daleko vpředu siluetu Vesuvu, mnohem blíže a mnohem lépe vidětelný je ostrov Ischia. Zbývá sjet ještě spoustou serpentin dolu do přístavu, rozloučit se s ostrovem, poté i se Středozemním mořem a středem sluncem zalitých Apenin, směřovat k domovu.

O to větší je naše překvapení, když o dva dny později, končíme předčasně v rakouském městečku Tweng v hotelovém ubytování. Sněhová bouře přišla tak znenadání, že jsme ani nestačili obléci dešťovky. Tauerský průsmyk, neprojeli ten večer ani mnohé automobily. A to bylo teprve 28. srpna. Pamatuji si to proto tak dobře, že druhý den jsem měl narozeniny. Ty už jsem ale slavil poblíž Salzburgu v domě paní Mirky Potužníkové. Že vám to jméno něco říká? Ano, správně. Je to manželka našeho bývalého slavného cestovatele. Je mi ctí, že patřím mezi její přátele. Třeba je to i tím, že stále ještě někdy jezdím na motocyklech značky Jawa? Stejně jako s nimi jezdíval její muž Václav.

‹   Norsko                                                                                                                                                   Rovníková Afrika   ›

Označeno v Cesty

 

Reklamní bannery

Veškerý obsah tohoto webu je chráněn autorským zákonem č. 121/2000 Sb a jeho kopírování bude trestně stíháno.